Den osmý - návrat do Sukošanu

Poslední den plavby.
Fouká a to kapitánovi vnáší úsměv do tváře, protože se bude plachtit. Takže vysouváme plachty a na posledy plachtíme. Jelikož však čas je trošku nekompromisní místy musíme jet na motor, ale když to jde tak plachtíme. Sice musíme neustále křižovat, ale i tak to stojí za to.[singlepic=1523,160,120,,left] V podvečer už musíme sbalit plachty a do maríny v Sukošanu dojet na motor. Přistáváme kolem 18 hod.

Den sedmý - Vela Stupica

Na dnešní den je naplánována cesta zpět, směr ostrov Žirje - zátoka Vela Stupica
Vis je prokletý. Ráno při odplutí, kdy chceme nahodit motor, startér nefunguje. Rozebíráme proto celou naši kajutu, kde jsou baterie a také schody pod kterými je motor. Zkoušíme prohazovat baterie (jedna je pro motor a dvě pro komfort) nicméně stále startér nelze roztočit. Ono přijít na závadu bez většího nářadí a zkoušečky s kuchyňským nožem není až tak triviální. Naštěstí Jarda na to přišel (no možná měl více štěstí), protože byl uklepaný kablík vedoucí k onomu startéru. Oprava sice byla amatérská a kabel byl hodně napnutý, ale i tak se vše podařilo opravit. To naši sousedé koukali, že opravu startéru jsme udělali za hodinku a už odplouváme.
Nyní nás už čeká cesta zpět. Dosáhli jsme pro nás nejjižnějšího cípu a teď už hrr zpět, abychom to stihli. Cesta je naplánována přímo na ostrov Žirje bez zbytečných zastávek z důvodu zdržení při opravě lodi.
Je bezvětří a celou dobu jedeme na motor. To je příležitost zkusit naprogramovat autopilota od Raymarine. Je to složité, ale při troše bádání už loď jede podle vytýčené trasy, ale to už není plavba a stejně se musí sledovat míjející lodě.
V podvečer přistáváme na ostrově Žirje část Vela Stupica.[singlepic=1522,160,120,,left] Je to příklad ostrova, kde by se nemělo chodit mimo vyznačených tras, protože riziko položených min je asi velké. Nám se však nic nestalo, takže víceméně je tam bezpečno. Celému přístavu vládne pouze jedna konoba, vyhlídka na hrda a to je z této části všechno.
Stání je na bójce v chráněné zátoce a zabíráme jednu z posledních volných bójek.

Den šestý - Vis

Dnešní den nás čeká cesta na ostrov Vis. Ostrov leží ve vnějším pásu Středodalmatských ostrovů, má rozlohu 90,3 km2 a asi 4300 obyvatel. Prý nemá vlastní vodu, dováží se v cisternách (nicméně vodu do lodi jsme bez problému natankovali přímo z mola). Nejvyšším bodem je Hum (587 m) na jihozápadě ostrova (na ten ale není čas a tak zdolání nejvyššího bodu necháme na jindy). Hlavní význam ostrova je v rybolovu jehož zpracování je v Komiže, kde v podvečer přistáváme. Je to vidět kromě jachetního mola je i přístaviště plné rybářských lodí.
[singlepic=1521,160,120,,left]Posádka,shodou okolností česká, která má loď vedle nás je vysmátá, bohužel jim ale nefunguje jim startér, takže už dva dni čekají na opravu. Nezávidíme jim, protože pro nás by to byl pořádný problém, za dva dny máme vracet loď a ještě k tomu jsme na ostrově, kde by byla těžká doprava jakéhokoliv náhradního dílu.
Procházka po ostrově nás vede směrem ke klášteru sv. Mikuláše (Sveti Nikola), kterému se říká Muster (v místním dialektu klášter) a vévodí celému okolí. Nejdeme až k němu a jen obhlížíme okolí a poté se vracíme zpět po pobřeží.

Den pátý - Hvar

Hvar je krásné a historické město s tyčící se pevností Španjol na kopci.[singlepic=1519,160,120,,right] Leží na jihozápadním pobřeží ostrova v otevřené zátoce, kterou chrání směrem od moře několik Paklených ostrovů (Pakleni otoci), jež jsou jeho správní součástí.

Samozřejmě, že jsme provedli vylodění a prohlídku města. Dostali jsme se až na kopec k pevnosti. Na noc zůstáváme na Hvaru na bójce mezi spoustou jachet. [singlepic=1520,160,120,,left]

Den čtvrtý - opět Primošten

Primošten je krásné město a nevím proč, ale všechny cesty vedou k němu. Možná asi proto, že v okolí není mnoho míst k zakotvení. Je i vhodným místem k doplnění nádrže na vodu a dobití baterií. Je zde i dobré sociální zařízení, takže si můžete dojít na k zemi přišroubovaný záchod a osprchovat se teplou vodou, ne že by na lodi nebylo to samé možné, ale tady je asi největší výhoda té pevné země a dostatečného prostoru. Další zajímavostí je, že je zde pořád pěkné počasí, ale to je spíše štěstí. Prostě jako každý rok, zde přistáváme na noc.
Primošten se rozkládá na dvou poloostrůvcích a má cca 1750 obyvatel. Na prvním je stupňovitě rozmístěna stará vesnice. Původně to byl ostrov, který byl spojen s pevninou mostem (Primošten = přemostěný, připojený mostem). Na dominantním místě stojí farní kostel sv. Jiří (Sveti Juraj) z 15.a 18. stol. se vzácnou ikonou Panny Marie se sv. Lukášem a sv. Jiřím ze začátku 18. stol. Vesnice je malebná, s úzkými uličkami a některými starými tradičními venkovskými stavbami. Prostě krásná příležitost nafotit pěkné fotografie malebného městečka, kostelu a výhledu na okolí.
Druhý sousední poloostrůvek zvaný Raduča zaujímají výhradně zařízení cestovního ruchu. Nechybělo ani prozkoumání této části ostrova.

Den třetí - vstříc novým dobrodružstvím

Odplutí od mola mělo tentokrát menší zádrhel, zapomněli jsme připojen elektrický kabel. Ale jinak snad vše dobré.
Jako pokaždé při prvním dnu plavby musí foukat silný vítr, aby se asi posádka sžila s lodí. Kapitánovi se to samozřejmě líbí, když hned první den a může rozvinou plachty. Nicméně vlny začínají být i na naši loď trošičku velké a tak hledáme možnost přistání. nejlepší se zdá být ostrov Opat. [singlepic=1518,160,120,,left]Takže tam míříme co nejrychleji, aby nás někde nepotkalo něco horšího a naše putování neskončilo hned první den. Na Opat přijíždějí i jiné lodě a vypadá to, že tam nakonec bude plno. Musíme kroužit, protože jsme sice v pořadí, ale nějaká loď před námi nemůže přistát. Je to snad už její pátý pokus o přistání, ale co alespoň víme jak je to s proudem. Přistání není jednoduché a slušně se přetahujeme s lodí a ani nám se nevede hned první přistání, každopádně druhé je už lepší, ale i tak to byla docela fuška. Nejlépe to vyřešila holandská posádka lodi, která přistávala po nás. Plnou parou narazila špicí do betonku mola, je až s podivem kolik ten laminát vydrží, v betonu díra od špice a v lodi jen malý odštěpek laminátu (loď bude moci plout i dále). Náš nástupní ostrůvek nestačí, ale na to jsou asi zvyklí a mají zde připraveny prkna.

Den druhý - nalodění

Na poslední benzince před hranicemi tankujeme v 0:30 hod. ráno. Pak už nás čeká jen zahraniční cesta.
Do maríny v Sukošanu přijíždíme za oblačného počasí v 13:30 .
Marina Dalmacija - jaký je její skutečný název je jeden z největších jachtařských přístavů na východním pobřeží Jadranu. Má kapacitu cca 1200 míst na vodě a 50 míst na pevnině a najdete zde snad vše co potřebujete od WC a sprch po tankovací stanici.
Vykládáme věci a stěhujeme je pod střechu, jelikož postupně začíná pršet. Kolem 16 hod. již prší víc než dost a loď stále nemáme připravenu. Loď přebíráne v 17 hod. a je na ní poznat, že je už mírně opotřebovaná, přeci jen rok na moři dělá své. Přibilo na ní pár drobností a jedním je i reproduktor od rádia venku na palubě, což je jistě příjemné, jelikož nemusí rádio tak vyřvávat uvnitř, když posádka na palubě chce poslouchat své oblíbené CDčka.

Pro jistotu zopakuji parametry lodi:
Jméno: Joy
Typ: Oceanis 343
Výrobce: Beneteau
Rok spuštění: 2005
Délka: 10.66 m
Šířka: 3.48 m
Ponor: 1.85m
Plocha oplachtění: 60.0 m2
Motor 29 HP
Nádrž na vodu 225 l
Nádrž na palivo 75 l
Lůžka / kabiny 6+2/3
Počet osob 8
Výbava: GPS, radiostanice VHF, modrý trup, navíjení geny, navíjení hlavní plachty, bimini, sprayhood, elektrický kotevní naviják, echolot, log, windmetr, mapový plotter, autopilot, radio/CD přehrávač, sprcha v kokpitu, rozvod teplé vody, lednice 12V

Při dnešním deštivém počasí je zbytečné vyjíždět. Takže opět přenocujeme na lodi v domovském přístavišti.

Den první - odjezd

Z Hradce Králové tentokrát vyjíždíme ve 20 hod. směr Pardubice, kde nabereme poslední část posádky. Vyjíždí červená Felicie a stříbrný Citroen Berlingo. Z Pardubic pak najíždíme na standardní Brno - Vídeň - Graz - Zadar - Sukošan. Během cesty mírně poprchává, ale jinak docela příjemná cesta.